Vykáň

Vykáň je obec ve Středočeském kraji, okresu Nymburk, asi 7 km severozápadně od města Český Brod. Celková výměra pozemků je 616 hektarů. Žije zde 398 obyvatel /data ČSÚ k 1.1.2022/.

Vykáň vznikla na křižovatce obchodních cest Český Brod – Čelákovice – Brandýs nad Labem.

Historie obce a památky

Dle tradice patřila Vykáň v průběhu 10. století ke slavníkovskému panství, v Pulkavově kronice ze 14. století je jmenována jako dědictví sv. Vojtěcha, který ji v roce 993 daroval břevnovskému klášteru. V klášterním majetku zůstala až do konce husitských válek, v roce 1420 ji císař Zikmund spoklu s 35 usedlostmi věnoval Janovi Vrbíkovi z Tismic. Od něho Vykáň v roce 1437 koupil Jindřich ze Stráže, který ji připojil k přerovskému panství, v jehož majetku zůstala až do roku 1608, kdy se stala součástí Trčkovského kounického panství. V průběhu třicetileté války byla obec, stejně jako další obce v okolí, vypálena švédskými vojsky generála Johana Gustafssona Banéra, rychle však byla obnovena. V roce 1760 získala kounické panství, a tedy i Vykáň, kněžna Marie Terezie Savojská, která ho připojila je k černokosteleckému lichtenštejnskému panství, Jeho součástí pak byla Vykáň až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. V letech 1850-55 náležela Vykáň krátce do okresu Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), v letech 1855 - 1960 pak do okresu Český Brod a v roce 1960 byla po reorganizaci státní správy přiřazena do okresu Nymburk. Do něho náleží dodnes, ale od roku 2003 je pověřeným obecním úřadem k výkonu státní správy město Český Brod v okrese Kolín.

Kostel sv. Havla

Stáří kostela ve Vykáni nelze při současném stupni poznání přesně určit, neboť zatím nebyl proveden stavebně historický průzkum a do roku 1511 chybí i jakékoliv písemné zprávy o jeho existenci. Zavádějící jsou totiž raně gotické architektonické články z poloviny 13. století, zazděné v kostelním zdivu. Bohužel není tč. zřejmé, zda pocházejí z nějaké starší stavby nebo se do Vykáně dostaly až později jako druhotný stavební materiál, pocházející například z kostela Nalezení sv. Kříže v Bříství, k němuž jako filiální náležel. Nejstarší písemný doklad o existenci kostela pochází z listiny přerovského purkrabího Václava z Nehvízdek, kterou se v roce 1511 urovnává spor Vykáně a Kozovaz o pozemky. Za postoupení pozemků měli Kozovazští platit vykáňskému kostelu každoroční rentu. Kostel je v listině jmenován se zasvěcením sv. Jiří, což se opakovaně vyskytuje i v pozdějším zápisu v knize farních důchodů pražského arcibiskupství z roku 1605, kdy byl kostel ještě pod patronátem královské komory renesančně přestavěn. V období třicetileté války kostel zpustl, k roku 1651 se vzpomíná jako kostel spálený, nicméně stále ještě zasvěcený sv. Jiří. V 50. až 60 letech 17. století byl obnoven, neboť v roce 1671 je uváděn jako opravený a nově zasvěcený sv. Havlu. V roce 2010 požádalo Občanské sdružení Vykáň o jeho převod do majetku obce k následnému kulturně-společenskému využití. Jednolodní obdélná stavba s krátkým polygonálně uzavřeným presbytářem a obdélnou kaplí na jižní straně. Hlavní vchod je od severu, v jižní stěně je zazděné raně gotické okno, ostatní okna jsou obdélná, půlkruhově uzavřená. V horní části hladkého západního štítového průčelí je okno s lomeným záklenkem (gotického nebo renesančního původu). Loď kostela je plochostropá, presbytář je sklenut konchou s lunetami. Ze zařízení vyniká hlavní rokokový oltář z roku 1777, původně s obrazem sv. Havla a sochami sv. Vojtěcha a sv. Prokopa po stranách. Postranní oltáře jsou tvořeny zděnými oltářními mensami, nad kterými byly zavěšené obrazy sv. Jana Nepomuckého (severní strana) a sv. Anny s Pannou marií (jižní strana) z roku 1865 Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Čelákovice Staroboleslavského vikariátu. Bohoslužby se konají pouze na Boží hod Vánoční a Boží hod Velikonoční. Prohlášení za památku Kostel sv. Havla byl s celým areálem, zahrnujícím i márnici, zvonici a ohradní zeď, zapsán v roce 1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 28235/2-1970.

Zvonice

Barokní jednopatrová hranolová zvonice z roku 1769 s půlkruhovými okny, krytá jehlancovou střechou. Stěny jsou členěny jednoduchými lizénovými rámci. Ve zvonovém patře jsou osazeny dva zvony, menší z roku 1947 a větší s reliéfem sv. Václava (dle místní tradice nazývaný Havel) z roku 1948. V současné době se pravidelně zvoní každou neděli v poledne. Prohlášení za památku Zvonice byla spolu s celým areálem kostela sv. Havla zapsána v roce 1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 28235/2-1970.

Socha sv. Donáta

Barokní pískovcová socha od neznámého regionálného umělce, vysvěcená 11. srpna 1765. Vznikla na základě nařízení majitelky panství Marie Terezie Savojské, které vydala dne 27. června 1764 ve Vídni. V nařízení uložila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha sv. Donáta, patrona proti krupobití a škodlivé bouřce. Podobně vznikly i sochy sv. Donáta na místě zaniklé obce Křimín a u obce Svatbín (dnes ve skanzenu v Kouřimi). Socha je umístěna na hranolovém podstavci, skládajícím se ze soklu, dříku a římsové hlavice. Na čelní straně jsou erby Lichtensteinsko-Savojského rodu (dvojznak) a datum 1765. Sv. Donát je znázorněn v kontrapostu s nakročenou levou nohou. Levá ruka je pozdvižena v rozmáchlém gestu, v pravé ruce svírá knihu a palmovou ratolest. Světec, jehož tvář expresivních rysů je rámovaná vlnitými vlasy a vousem, je oděn v biskupský šat s mitrou na hlavě. Prohlášení za památku Socha sv. Donáta je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 35765/2–1971.

Křížek na návsi

Kamenný křížek z roku 1859, v roce 2008 svalený a rozbitý, v průběhu roku 2009 zrestaurován do původní podoby.

Pomník obětem 1. světové války

Památník padlým v 1. světové válce byl slavnostně odhalený 6. července 1925 u příležitosti výročí upálení Mistra Jana Husa. Jedná se o poměrně složitou architekturu z hořického pískovce od kameníka Václava Stupeckého, která se vymyká běžné produkci památníků padlým v okolních obcích. Základnu tvoří čtyřstupňový odstupňovaný podstavec, na třetím stupni je vytesán nápis: VE VÁLCE SVĚTOVÉ. Na třetím stupni také stojí socha mladého vojáka s hlavou skloněnou k zemi, který drží v pravé ruce meč a v levé ruce vavřínový věnec. Na čtvrtém stupni spočívá další deska, mírně vychýlená, na které je černá destička s nápisem: V DEN PRVNÍHO SVÁTKU M. J. HUSA 6. VII. 1925 VĚNOVALI OBČANÉ Z VYKÁNĚ, nesoucí čtyři nízké robusní válce zdobené reliéfy lipových větviček. Na nich spočívá další deska, na které je pylon s českým znakem, letopočtem 1925 a černou deskou s uvedením jmen ve válce padlých: VESELÝ FRANTIŠEK *1894 +1915, SIXTA VOJTĚCH *1896 +1916, HORÁK FRANTIŠEK *1873 +1916, VANĚK JOSEF *1876 +1916, MUSIL VÁCLAV *1871 +1916, ZELINKA MATĚJ *1884 +1917, ČERNÝ VÁCLAV *1872 +1918, DRAŽIL ANTONÍN *1898 +1918, ŠAFR TOMÁŠ *1883 +1918 a nezvěstných: ČERNÝ FRANTIŠEK *1884, ŠŤASTNÝ JOSEF *1889, ŠŤASTNÝ JAROSLAV *1895, PAVLÍČEK JAN *1896 obyvatel obce. Pomník je uzavřen nízkým ozdobným plůtkem. Prohlášení za památku Památník je evidován v centrální evidenci válečných hrobů a pietních míst pod číslem CZE-2106-01956.